úterý 9. října 2018

Tatry | Štrbské pleso


Tak po delší době přidávám článek plný fotek. Nedávno jsme se s přítelem vydali do Tater, přesněji jsme zamířili na Štrbské pleso. V Tatrách jsem byla poprvé a troufnu si říct, že určitě ne naposledy.

První den, sobota, nebylo moc hezky. Už při příjezdu do Popradu, kde jsme měli ubytování, jsme tušili, že na plese nebude moc pěkný výhled. Hory se schovávaly za mlhu a opar a i podle fotek lze poznat, že opravdu nebylo příznivé počasí. I tak si myslím, že fotky mají krásný nádech a něco do sebe.

Druhý den už vypadal slibně. Brzo ráno jsme opustili pokoj a vrátili se zpět na Štrbské pleso, kde jsme měli vyhlídnutou půjčovnu loděk. Za 18 ten zážitek a fotky stály za to.




pondělí 9. července 2018

Růžový králíček.

Myslím, že není holky, která by neměla ráda nakupování oblečení. Já budu upřímná, měsíčně pravidelně utratím ...dost  za oblečení. Ráda si zakládám na tom, jak vypadám.. Miluji batohy, svetry, boty.. Nemusí být vše značkové, z větší části raději chodím do sekáče, kde najdu ty největší pecky, ze kterých mám tu největší radost. Nedávno jsem ovšem zavítala to nákupního centra a tam mi vnukla jedna myšlenka.

Kdo z názvu poznal, narážím na Tally Wejl a podobné obchody, kde jisto jistě šijí jen na panenky, nebo na nás, bezprsaté slečny, když zoufale hledáme plavky, protože kromě nich, jsem si tam nikdy nic nepořídila. Teď ale trochu odbočuji od hlavní myšlenky. To, že velikosti oblečení někdy překvapí každou z nás - známe.
Mě dovedl k zamyšlení ten pohled na slečny, které chodí po chodbách obchoďáku, plné ruce oněch taškách s růžovým králíčkem, nebo s papírovýma taštičkama Pandora. Slečny spokojené, že z kapesného od rodičů, vyfiklé v trendech posledních měsíců, mají další módní úlovky do skříně, které následně po dvou dnech nošení, prodají na Vinted. Ono to zní jako urážka, ale tak to je. Po tomhle pohledu a bádání se podívám na sebe a ptám se svého já, jestli je v pořádku, že moje oblečení není tak typické a "módní". Samozřejmě pár věcí "dnešní doby" nosím, ale stejně nejvíc miluju "L-kové" mikiny, i když nosím s-m, dlouhé flanelové košile a staré adidas šusťákovky, které nosili naši tatínci a já je ukořistila za 39,- v sekáči. A co nejvíc - prvně zavítám do pánského oddělení, protože bych se hádala za to, že mají prostě hezčí trička.
Proč ale nenosím boty na podpatku, výstřihy a výrazné líčení? Ono je to tak, že nenosím to, v čem se necítím a postupně jsem si uvědomila, že kdybych se řídila ovečkami z okolí, nikdy bych to nebyla já.
Že některé věci beru jinak, to pro mě není novinka, miluju přírodu, ve svetrech bych nejraději chodila i v létě a od výrazného make upu dávám ruce pryč.
Tím chci říct, že je úplně jedno, pokud se některá z nás neřídí trendy dnešní doby.. Nebojte, já taky nechápu ty síťované silonky, nebo mikiny, které končí pod prsy, ale to nevadí.. To, jak vypadáme a v čem se cítíme dobře, je právě to,co tvoří naši osobitost. Občas člověka popadne ta slabší chvilka, kdy si řekne, že být stejným jako ostatní a stát se tak "šedou myší" by bylo snažší, ale na jak dlouho?

Ten den, kdy jsem nad tím vším přemýšlela, jsem šla do obchodu, byl to nějaký A3sport, kde jsem se dívala na na boty. Jen co jsem přišla, paní prodavačka mě s pohrdavým výrazem začala skenovat od hlavy až k patě, když se zarazila u nohou. Opovážila jsem se totiž v letních dnech s kratšími šaty odhalit své potetované nohy. V kombinaci s ne precizně čistými Vanskami jsem v jejích očích musela být za úplnýho břídila. V první chvíli mě to rozčílilo, jak si nějaká baba vůbec může dovolit, házet na mě takový ksichty, ale vzápětí jsem se nad tím pousmála. Jsem to já, buď se někomu budu líbit, nebo ne.

Buďme  jací chceme být, nikde není dáno, co je správné nosit a jak vypadat. <4

pondělí 2. července 2018

DIY forest garland


Článek od Lindy  DIY květinová girlanda mě inspiroval a nadchnul natolik, že jsem si musela vyrobit vlastní girlandu. Linda použila umělé květiny, což je taky moc krásný, ale já se zaměřila na "přírodnější kousky".

V lese jsem si našla nejvíc sympatickou větev, kterou jsem doma ještě opracovala brusným papírem a nanesla jsem vrstvu bezbarvého laku na dřevo. Poté jsem připravené věci omotala lněným provazem a zavěsila. Na zeď jsem girlandu "položila" na dva silnější hřebíky, drží krásně.

Upřímně mám z téhle dekorace největší radost, obzvlášť, když mi tam visí má první "trofej" - první nalezený parůžek v lese.

středa 27. června 2018

Helios 44M-4 58mm

Je to chvilka, co jsem po pár letech (dobře, asi 2 roky) oprášila foťák.. Tím "oprášila" znamená "koupila jsem ji nový" a mám z toho fakt radost. Díky redukci teď fotím přes objektiv Helios 44M-4 58mm, který jsem měla na kompaktním Zenitu. Upřímně, díky manuálnímu nastavení, mě focení baví víc. Jelikož si už normálně vydělávám a u nás ve městě se otevřela nová menší kavárna, domluvila jsem si, že ke konci roku můžu podniknout menší výstavu. V hlavě už mám pár nápadů, vše chci pořádně propracovat, aby to mělo hlavu a patu a hlavně bych celou akci chtěla něčím nevšedním zpestřit (a už i vím jak). Nechci prozrazovat téma výstavy, ani jiné podrobnosti, dokud si nebudu jistá, jestli je vše, nebo aspoň většina věcí, tak, jak si představuji.
Zde jsou zatím ukázky mých fotek z Heliosu. Pokud by někoho zajímalo víc fotek, zde je odkaz na facebook nebo na flickr.