2015 - h e r m a t o r

úterý 5. ledna 2016

2015

První věc, kterou musím přiznat je ta, že jsem nikdy změnu roku neprožívala tolik, jako letos. Nedokážu říct proč, možná z toho důvodu, že chci některé věci ve svém životě změnit a nový rok se hodí pro nový start.
Všude čtu o různých předsevzetích, které jsou spíš úsměvné, protože se nikdy nestanou. Každý chce zhubnout, každý chce víc peněz, jíst zdravě a být šťastnější, ale už jen málo kdo si uvědomí, že to není jen novým rokem, ale spíš odhodláním. Vždyť jíst zdravě, nebo víc šetřit může člověk klidně od 17. 6. 2016, nebo kdykoliv jindy.
Kdybych měla svůj minulý rok zhodnotit, 2015 byl jeden z těch nejhorších roků. S tím špatným se tu rozepisovat nechci, takže se pokusím shrnout to všechno v pozitivním duchu.

Teď to možná bude znít trochu vtipně a divně, ale přiznám se, že svoje první Vansky jsem si koupila až začátkem minulého roku. Nejvíc vtipný na tom asi je, že jsou se vzorem palmy, ale každý tvrdí, že je to tráva. I přes první nepříjemné nošení, kdy jsem týdny rozcházení trpěla puchýři, jsem si ty boty zamilovala. Mamka sice nadávala, že za plátěnky chtějí tolik peněz, ale vše šlo z mého, takže nebylo co řešit.
Letos v zimě jsem si koupila zimní Vansky. Jsou dost pohodlný s kožíškem, ale pravda je ta, že je v nich stejně docela zima a podrážka je stejná jako u plátěnek, takže to s nimi hezky klouže.


Další věc, na kterou jsem hrdá, je ta, že jsem si udělala Barmanský kurz. Trvalo to 5 dní a i když už si z něj skoro nic nepamatuju, certifikát mám :-D

V roce 15 jsem zažila své "poprvé" i se sushi a teď nastává otázka, kterou kladu snad všem: "Jak to sakra někdo může jíst?", snědla jsem tak dva kousky a letělo to do koše. Jsem ale odhodlaná zkusit vegetariánský, ryby totiž upřímně moc nemusím. (aha, že)

A aby toho "poprvé" nebylo málo, mamča mi dala opožděný dárek k narozeninám - peníze na tetování. Bolelo to jak hajzl, ale byla to práce jen cca na hodinku a půl, tak se to dalo celkem vydržet. (brzo napíšu článek o dalším) Ne, nebudu toho litovat, s tímto návrhem jsem si dlouho počkala na to, jestli se mi bude stále líbit, po roce stejného názoru jsem do toho prostě šla. Jediný, co mě fakt vytáčí, jsou řeči o tom, jaká budu v 60 letech babka s jelenem na stehně.. Jen tak pro upřesnění.. NEJEN s jelenem. Nechci teď být zlá, nebo tak, ale buďme upřímní.. Kolik žen okolo 60 + - je krásných? Nebudu se ohlížet na to, jak budu vypadat ve stáří, když mi to už pak bude asi i celkem jedno. Jsem tady a teď, žít v takové budoucnosti je trochu blbost.

Další poprvé je to, že jsem už konečně sehnala pořádnou brigádu, kde jsem se sice pořádně nadřela, ale za to jsem si konečně vydělala pořádný peníze a nikdo mě neokradl (na brigádu na Pod Parou nezapomenu, šmejdi!).

Svoji první část peněz z mé první výplaty jsem utratila za lístek Fingers Up, kde jsem se poprvé sešla s mým twitter kamarádem (Ahoj, Filipe! Bylo to super, letos repete). Viděla jsem svoji milovanou Mø a The Wombats (který už tak ale nežeru). Taky jsem byla na Votvíráku, ale to nestojí za řeč.

Dál jsem poprvé KONEČNĚ viděla Midi/Lidi a WWW a taky jsem poprvé byla na Hradech a to ještě free, protože mám super kamošku, co soutěží :-)
Koupila jsem si své první Nike boty a když už, tak Air Max. Dřív jsem nadávala, že každý druhý nosí fejky a že je to už hodně profláklý, ale musím přiznat, že jsou dost pohodlný.

Taky jsem poprvé fotila polaroidem a byla jsem vybraná mezi 10 lidí, kteří pojedou do Lipska (kde jsem taky byla poprvé). S Verčou jsem měla ty nejlepší zážitky, jaký jsem mohla mít a často na to všechno ráda vzpomínám. :-D
V Lipsku jsem si poprvé dala Starbucks čokoládu, poprvé jsem šla na pořádnou horskou dráhu (Asi 30x) a v neposlední řadě jsem se taky poprvé pěkně vyřádila v Primarku.



V roce 2015 se taky stala moje velká změna, stěhování. Z malého bytu 3+1 jsme se nastěhovali do velké řadovky se zahradou.

Ke konci roku jsem toho taky musela hodně stihnout, co se týče plesů. Všichni mí kamarádi teď maturují, tak nikde nesmím chybět (a to plesy nesnáším, už jen představa té bolesti nohou z bot...)

Taky jsem ráda, že jsem se díky Lipsku pořádně poznala s Verčou, protože kdo by sakra řekl, že ta holka je tak super!

Když to teď tak shrnu.. možná ten rok nebyl zas tak špatný.
Okomentovat